ODKAZY:

Tahle "islandská víla", jak bývá Björk v poslední době přezdívaná, nás nechala poměrně dlouho čekat. Ani si nevzpomenu, kdy se objevily první zvěsty o plánech na nové album. Snad někdy v první polovině roku 2001 jsme mohli zaslechnout první zprávy o chystaném albu, který by měl mít pracovní název Domestica a měl by se hodně vymykat z řad alb předchozích. Dlouho se spekulovalo o termínu vydání i názvu. Z původně plánovaného názvu se tedy nakonec vyklubal název Vespertine. Ještě stále mám v živé paměti, jak jsem beznadějně hledal na internetu nějaké nové informace ohledně alba. Možná jsem něco našel na oficiálních stránkách, ale bylo toho opravdu minimum a navíc v angličtině nebo islandštině (a zkuste si ty jejich s prominutím "komoleniny" přečíst). Docela přesnou a spolehlivou odpovědí byl ale samotný výtvor. Pilotní singl Hidden Place  jen potvrzoval, jak moc si Björk vzala z tvorby filmové hudby potažmo muzikálové hudby, když složila soundtrack k filmu, ve kterém si zároveň sama zahrála- Dancer In The Dark. Ostatně, když vyšlo samotné album, již nebylo o čem pochybovat. Pokud k tvorbě filmové hudby připočítáme ještě její oblíbenost k hudbě orchestrální, vznikne nám právě toto album. Hodně pomalé až klasické aranžmá skladeb s propracovanými harfami, smyčcovými nástroji a vůbec vše, co k samotné vážné hudbě patří. Podle mě jedno z nejněžnějších ale zároveň nejpropracovanějších alb Björk. Nádherné melodie založené hlavně na představitelnosti posluchače Vás mají podle samotné skladatelky dovést do tajemného, pohádkového světa. Musím uznat, že se jí to opravdu povedlo. Magické a velice osobité zvuky to totiž jen potvrzují. Někdy je to jen obyčejná zvonkohra připomínající dětská léta (podle mého geniální skladba Frosti), jindy zase skladba připomínající nádherné zamrzlé labutí jezero přímo jakoby vystřihnuté ze samotného Islandu (skladba Aurora). Je pravda, že celé album je zasazeno do krásných a opojných melodií a pokud si ho pustíte o půl noci do sluchátek, věřte, že se na onom pohádkovém světě opravdu ocitnete. Velice něžný a skřikotavý hlas Björk Vám to může jen zpříjemnit. Je to až neskutečné, jak si dokáže se svým hlasem zahrávat. Jakoby to byl její osobní nástroj, kterým dokáže zahrát jakoukoliv skladbu. Někdy zní něžně, jindy zase ustrašeně. Někdy na něj hraje sólo (ve skladbě Pagan Poetry to zní opravdu nádherně) a někdy si sama se sebou zazpívá dvouhlasně. 
Nevím, jestli se album zrovna vymyká tvorbě předchozí, ale možná nějaká změna tam bude. Rozhodně však její předchozí album (chcete-li soundtrack) byl možná o něčem jiném. Björk se přece jen pouštěla do tvorby pro sebe neznámé, což hodně poznamenalo album. V novém albu z ní konečně spadl tlak režiséra filmu a tak si to celé mohla naaranžovat podle svého, což je na albu poměrně hodně vidět. Ostatně, její předchozí počiny (Homogenic, Post  nebo Debut ) zase tak odlišné nejsou. Souhlasím ale s tím, že právě toto album se řadí mezi nejlepší výtvory Björk a zároveň mezi nejemotivnější a nejosobitější album, co kdy vydala. Dlouho jsem přemýšlel, co si vlastně mám o tomto albu myslet. Je pravda, že zase takto dobrou věc jsem opravdu nečekal. Je to podle mě hodně velký úspěch. Moje hodnocení 100% si proto právem zaslouží.
Souhlasím s většinou hudebních časopisů- Při poslechu alba mrazí v zádech a hřeje u srdce!